Od kolika let hrajete fotbal a kde jste s ním začínal?
Fotbal jsem hrál od malička, všechny mládežnické kategorie jsem odehrál v Chlumčanech na Plzeňsku za tamní Keramiku, jednalo se o krajské soutěže. Po přechodu do dospělých jsem přestoupil do Slovanu Spoje Plzeň, kde jsem několik sezón hrál stabilně tehdy ještě západočeský krajský přebor, kratší fotbalovou epizodu jsem prožil i v divizní Lokomotivě Plzeň. Krajský fotbal jsem ale hrál i během základní vojenské služby – tehdy za VTJ Dobřany.
A od kdy se pohybujete u hředelského fotbalu?
Do Hředel jsem se přestěhoval až po revoluci. V roce 1990 jsme zde dostali společně s manželkou, která pochází z Rakovníka, jako čerstvě vystudovaní učitelé byt a já zde začal učit na málotřídní škole. Fotbal se ale v té době v obci nehrál, proto jsem ještě několik let dojížděl hrát na Plzeňsko. Mojí první fotbalovou štací na Rakovnicku byl SK Lišany, ve dvaatřiceti jsem odehrál ještě dvě sezóny za mutějovický Chmel v I. A a I. B třídě. Poté už jsem se natrvalo vrátil do Hředel, kde jsme v roce 1998 založili s několika dalšími nadšenci současný klub, který už funguje téměř čtvrt století.
Jak dlouho se věnujete funkcionařině?
Prakticky od samotného založení klubu, kdy jsem ještě i hrál, jsem se současně věnoval také trenéřině a funkcionařině. Prostě všemu, co fotbal na vsi potřebuje. Předsedou jsem oficiálně od zásadních legislativních změn, které proběhly ve FAČRu. Formálně jsem ale vedl klub od prvopočátku.
Je to víc radost nebo starost?
Dříve byl fotbal větší radostí, po fotbale šli všichni na pivko a funkcionářských starostí bylo minimum. Dnes? Pokud chce člověk dělat fotbal i na okrese na nějaké úrovni, musí mu věnovat spoustu času a energie. Snad ji ještě nějakou mám, už mi také bude 55 let, pomalu bych se tak měl podívat po nějakém nástupci. Jinak fotbal hraje i jeden z mých dvou synů, tak třeba on. Navíc se aktuálně věnuji i nejmladší dceři, která hraje stolní tenis. Takže toho mám někdy opravdu, jak se říká, nad hlavu.
Proč se vůbec vašemu klubu říká Traverza?
Mnozí spekulují o tom, že by to mohlo souviset s tím, že domácí hráči hrají až přehnaně důrazně, tvrdě. Ale není to tak. Traverzu jsme převzali již od našich předchůdců, kteří hráli ve Hředlích fotbal v 60. - 70. letech minulého století. I já jsem se pídil od pamětníků tehdejšího fotbalu, jak tento netradiční název vznikl. Pan Jiří Linc mi k tomu řekl: „Tak to si pamatuji přesně, tehdy jsme – podobně jako dnes vy – seděli po fotbale v hospodě, když vešel pan Hrouda, který neměl s fotbalem vůbec nic společného, na fotbal nechodil a vlastně ho ani nezajímal. A tehdy hned mezi dveřmi pronesl památnou větu: „Jak hrála Traverza?“ No a nám se to zalíbilo natolik, že se to začalo obecně, v nadsázce používat, … a vydrželo to dodnes.“ Od té doby byla na tribuně ve Hředlích zavěšena i dřevěná replika traverzy. Dnes už tam sice nevisí, ale název „Traverza“ jako takový nám již zůstal, do oficiálního názvu klubu ovšem nepatří. Takže spíše tradice, která vznikla z pouhé jedné věty.
Pomáhají ve Hředlích s chodem klubu i další lidé? A co hráči – přiložili při rekonstrukci areálu ruku k dílu?
Samozřejmě, že pomáhají a já bych chtěl všem touto cestou poděkovat. A je úplně jedno, o jakou pomoc se jedná. Ale ty opravdové srdcaře, kterým hředelský fotbal přirostl k srdci a kteří by za něj, jak se říká, dýchali, tak ty bych spočítal možná na prstech jedné ruky. Myslím si, že dnes už tomu tak je v drtivé většině vesnic, ale už i měst, kde se fotbal hraje. Fotbal prostě na vesnicích táhne pár jedinců, bez nich by jednoduše fotbal nebyl. Dříve byl pro tento sport na vesnicích úplně jiný zápal, dnešní generace již má mnoho jiných zájmů, ale hlavně i svých starostí. Ta ale vyplývá samo o sobě z dnešní doby. No a podobně je to i s hráči, samozřejmě, že někteří v rámci možností s rekonstrukcí areálu pomáhali, ale pomoc nebyla „bůh ví, jaká“, opět to odtáhlo pár jedinců. Důvody už jsem vlastně uvedl.
Koho byste za celou dubu předsedování označil za nejlepšího pomocníka?
Za těch třiadvacet let se na vzniku a následném rozvoji hředelského fotbalového klubu podílelo mnoho lidí. Ti, kteří již z různých důvodů skončili, jsou postupně nahrazováni novými nadšenci a tak to jde pořád dokola. Někteří odchází, jiní přichází. Nerad bych je jmenoval, abych na někoho nezapomněl. Všech pět spoluzakladatelů novodobého hředelského fotbalového klubu se ale o chod klubu stále zajímá, byť každý z trochu jiného pohledu, a za to jsem moc rád. No, a kdybych měl vyzdvihnout přece jen nějaké jméno z dnešní doby, tak to nebude nikdo jiný než Hanuš Minařík – hředelský fotbalový nadšenec po všech stránkách. Ale jak říkám, byli by i další, ale nerad bych na někoho zapomněl.
V nedávné minulosti už jste si vyzkoušeli i krajskou soutěž, je v plánu i další postup?
Řeknu to asi takhle, obecné fotbalové klišé zní, že fotbal se hraje pro postupy a sestupy. To je sice pravda, ale my jsme již před několika lety přehodnotili veškeré cíle klubu a tímto jsme změnili prakticky i celou filozofii klubu. Hlavními cíli jsou udržet fotbal na vesnici, přitáhnout na hřiště další fanoušky z obce – a že jich už nyní máme dost – a to tak, aby se fotbal v obci stal společenskou událostí. Dále investovat do areálu a hlavně věnovat se mládeži, již dnes disponujeme mužstvy dorostenců a mladších žáků. Možná bychom zvládli ještě i jinou kategorii, zda ale narážíme na problém nedostatku trenérů, kteří by se mládeži věnovali. Chceme hrát fotbal hlavně pro radost, chceme s ním bavit sebe ve všech kategoriích a chceme s ním bavit fanoušky. A od toho se pak všechno odvíjí. Po sportovní stránce se tak případnému postupu bránit určitě nebudeme, ale určitě se nebudeme někam „cpát“ za každou cenu. Všechno má svá pro a proti a vše ovlivňuje mnoho faktorů. Takže postupy a nepostupy určitě dnes nejsou ve Hředlích na pořadu dne.
Koho považujete za nejlepšího hráče vaší éry ve Hředlích?
Tak to je hodně podobná otázka jako jedna z předchozích. Podle mých statistik se za celou dobu fungování klubu protočilo jenom v „A“ mužstvu 135 hráčů, … a teď bych měl určit toho nejlepšího. Již 20 let vyhlašujeme na našich tradičních „dokopných“ v rámci anket naše nejlepší hráče, ale i střelce. K desetiletému a k dvacetiletému výročí klubu jsem vydal brožury, kde jsou mimo jiných údajů uvedeny i veškeré statistiky klubu. A tam byste ta jména nalezli. Hodně může napovědět i historická tabulka našich střelců umístěná na našich webových stránkách, ale abych tady určil jednoho hráče, to nedokážu. Obecně tak řeknu, že za FK Hředle hrálo hodně kvalitních hráčů a mnozí z nich si zahráli i vyšší soutěže. Když tomu tak bude nadále, budeme spokojeni.
Jaký je váš fotbalový sen?
Já už snad ani žádný fotbalový sen mít nemůžu. I když, jak se říká – nikdy neříkej nikdy. Třeba se ještě nějaká výzva objeví. Aktuálně jsem ale spokojený s tím, jak hředelský fotbalový klub funguje. Za těch třiadvacet let se zde udělal obrovský kus práce, jenž vyvrcholil letos v létě, kdy bylo slavnostně otevřeno nové zázemí klubu. Této mimořádné události jsem věnoval jednu ze svých tří brožur nazvanou „Proměna zázemí hředelského fotbalového klubu od A do Z“, která detailně s nezbytnou fotodokumentací mapuje, jak se fotbalové zázemí během zmiňovaných let měnilo. Úplným závěrem tak přidávám ještě jedno velké poděkování obci, která se nebála investovat do hředelského fotbalu, potažmo obecně do hředelského sportu.
Zdroj: https://rakovnicky.denik.cz/fotbal-okres/hrdina-okresu-miroslav-slama-byl-u-znovuzrozeni-hredelskeho-klubu-20210930.html
